Aro
Jméno: Aro
Datum narození: kolem 1300 před našim letopóčtem
Datum přeměny: kolem 1260 před našim letopočtem
Původce přeměny: neznámý
Místo původu: Řecko
Barva vlasů: černá
Barva očí: rudá/černá potažená mléčnou vrstvou (upír)
Výška: 178 cm
Vnější popis: Aro je střední postavy a má neuvěřitelně elegntní pohyby. Má uhlově černé vlasy sahající po ramena a dokonalé rysy. Kůže je průsvitně bílá, lehce připomíná cibulovou slupku.
Zvláštní schopnosti: Kdyžs e někoho dotkne, dokáže přečíst vše, na co daný člověk kdy pomyslel.
Vzdělání/povolání: Společně s Caiem a Marcem je jedním ze tří vůdců smečky Volturiových. Obvykle vystupuje jao jejich mluvčí.
Rodina/vztahy ke smečce: Jeho družkou je Sulpicia. Nejbližší členové smečky jsou Caius, Marcus a Athenodora. Jeho sestra Didyme je po smrti. Jemu a dalším původním Volturiovým slouží členové gardy Volturiových.
Minulost: Aro se narodil v Řecku těsně po roce 1300 před naším letopočtem. Celý život byl velmi ambiciózní: vždy prahl hlavně po moci. To, že byl ve věku svých zhruba čtyřiceti let přeměňen v upíra, byl rovněž vásledek jeho touhy po moci. Během prvního století svého upírského života spojil síly s jinými dvěma upíry, Marcem a Caiem, a přemenil i na upírky dvě ženy: svou sestru Didyme a svou budoucí manželku Sulpicii. Aro vytvořil smečku (která zahrnovala rovnéž Caiovu ženu Athenodoru) kvůli vládnoucím ambicím, hledal sílu v množství a rozšiřoval svou vlastní schopnost čtení mysli. Původně si Aro, Caius a Marcus slíbili, že budou vládnout společně, ale Aro vždy za jejich trojici působí jako rozhodující síla. byl to právě Aro, kdo navrhl plán, na němž Volturiovi založili svou skutečnou vládu nad upírstvem: koncept upírských zákonů vzájemného soužití. Po čase Marcus ztratil o smečku zájem kvůli osobní tragédii a Caia začala zajímat výhradně karná stránky vládnoucí moci. Aro se staral o všechny ostatní složky vlády Volturiových.
Aro byl ve smečce poslední, kdo si našel družku. Poté, co se Didyme a Marcus do sebe zamilovali, cítil Aro, že je narušena rovnováha sil (před tím svou sestru pokládal za neomylného spojence: teď předpokládal, že v případě rozdílnosti názorů ve smečce bude stát na Marcově straně.) Aro se rozhodl, že si raději vybere lidskou družk a vytvoří z ní upírku, než aby hledal upírskou společnici, která může mít úzká pouta se svým tvůrcem, nebo jiné vztahy, které by mohly zkomplikovat jeho plány. Dopředu si určil přesný typ takové ženy a Sulpicii našel, co hledal: rozkošnou mladou sirotu, která neměla takřka žádná pouta k lidské spoečnosti. Úspěšněse jí dvořil a ona souhlasila s přeměnou v upírku a přidáním s eke smečce coby Arova žena. Zůstala mu zcela oddaná a věrná.
Aro se rozhodl proměnit svou sestru, protože doufal, že může mít podobná dar, jako je jeho čtení myšlenek. V tom se však zklamal a později ji zlikvidoval, když narušila jeho plány tím, že odvracela Marca - svého druha - od jeho strategie. Jedním z nezamyšlených dopadů tohoto kroku však bylo Marcovo takřka totální vysílení, neboť ztrátou své ženy neskutečně trpěl. Ara a Caia rozrušilo, když viděli, jak snadnou jsou zranitelní a zničitelní, a okamžitě vyslali stráže i ke svým i ke svým vlastním manželkám. V průběhu času Aro a Caius zvýšili bezpečnostní opatření ve všech směrech, které je napadaly, a Sulpicia s Athenodorou se staly vězeňkyněmi ve vlastním domoě. Toto vězení jim jicméně zpříjemňuje upírka, který má dar vyvolávat u ostatních pocit spokojenosti. mezi jejich osobní stráže Corin a Sulpicia s Athenodorou si na své vězení nikdy nestěžují.
Navzdory neúspěchu s Didyme Aro nikdy nepřestal pátrat po talentovaných upírech, díky nimž by mohl zesílit. gardu Volturiových vytvořil z talentovaných upírů, kteří sdíleli jeho touhu po moci. Gardy nikdy nebyla úplnými členy smečky nebo vládnoucího sboru, ale tím, že se k Volturiovým přidali jako podřízení, získali prestiž a ochranu. Poté, co Aro získal Chelsea (tehdy Charmion) - která má scopnost poutat lidi jednoho k druhému, nebo už vytvořená pouta lámat - mohl ke vstupu do gardy přesvědčit i upíry, jinak moc či prestiž nezajímala.
Jeden ze svých nejlepších objevů učinil Aro okolo roku 800 našeho letopočtu: našel mladá dvojčata Jane a Aleka. Tehdy už nechal tyto nadané lidi vyrůstat v rodné vesnici a plánoval je přeměnit, až dosáhnou dospělosti. Janiny a Alekovy psychické dary však byli velmi nápadné, takže upoutaly pozornost jejich okolí. Ačkoliv byli Jane s Alekem stále ještě děti, prohlásili je za čaroděje a čarodějnici a odsoudili jek upálení na hranici. Aro dorazil okamžitě po té, co se tuto novinku doslechl, a našel je stále živé, ale jen tak tak. Osvobodil je a ihned začal s transformací. Protože však poměrně dramatickým způsobm odhalil svou pravou podstatu, byl nucen v zájmu dodržení vlastního zákona zničit celkou vesnici. Nenechal naživu žádného svědka a přivedl si své dvě drahocené trofeje domů.
To, že má člověk nebo upír zvláštní schopnost však nezaručuje, že se ho Aro rozhodne připojit ke smečce. Aro hledá talenty, které znásobí jeho sílu, zváště pak na bitevním poli. Zajímá ho například Alice Cullenová se svou schopností vidět do budoucnosti - tuto dovednost nezískal - což je mnohem užitečnější než schopnost Jaspera Halea manimulovat s emocemi, protože už má k dispozici Chelsea a Corin, jejichž dary jsou podobné Jasperovým, ale pro jeho účely jsou mnohem vhodnější. Aro je však od přírody uvážlivý a trpělivý. Když objeví nový žadoucí talent, jako třeba Alici, pečlivě naplánuje nejlepší cestu, jak ho získat. Nic nepodniká, pokud má pocit, že by tím mohl talent zničit. Místo toho vyčkává a hledá další cesty ke svému cíli. Může například proměnit nadaného člověka, aby nadpřirozenou schopnost znásobil. Pokud už upírův talent není nadále zapotřebí - třeba když Aro najde upíra s lepší verzí stejného nadání nebo, jako v případě Didyme, takové přednosti zasahují do důležitějšího talentu jiného upíra -, Aro gardu přeorganizuje. Někdy, jako u Didyme dojde k popravě. Nicméně je svolný i k přátelskému odloučení, pokud v propuštění talentu nevidí hrozbu nebo se domnívá, že ho později může potřebovat. Takový byl Elazarův případ.
Občas upíři přicházejí za Volturiovými přímo s tím, že hledají místo ve smečce. Aro už má obvykle k dispozici lepší verzi nabízeného daru nebo schopnosti, ale pokud tomu tak není, ochotně zájemce příjme. Upíři, kteří neuspokojí jeho potřeby, mohou odejít v míru. Ostatní upíři Volturiovi navštěvují z čiré zvědavosti. Aro těmto poutníkům dodává sebedůvěru, pokud mu dovolí přečíst si jejich mysl. Spíš než taktické výhody nebo šanci najít nové talentované upíry mu tato čtení poskytují tolik potřebné pobavení během dlouhých tisíciletí. Arův zájem o jakékoli zvláštnosti s léty neustává.
Když počátkem 18. století dorazil do Volterry Carlisle, Ara ohromila a zaujala jeho "vegetarianská" filozofie. Aro se snažil Carlisle přesvědčit, že pít lidskou krev je přirozené. Ustavičně si ho dobíral, pošťuchoval a testoval ho (například tím, že nechal člena gardy dopravit silně krvácejícího člověka do knihovny, ve které Carlisle studoval, jen aby viděl, co Carlisle udělá.)
Aro byl rozerván mezi touhou, aby Carlisle zůstal silný - hranice Carlislovi rozhodnosti jej fascinovaly - a touhou, aby podlehl své přirozenosti. Po dvou desetiletích Carlisle po přátelském rozloučení Volturiovi opustil a odcestoval do Ameriky. Než odešel, jeho návštěvu u Volturiových zachytil Francesco Solimena, italský malíř, jenž si obnlíbil barokní styl. Aro zamýšlel později Carlisle navštívit, za nějakých čtyři sta nebo pět set let, aby viděl, jak se situace vyvinula.
Známé citáty:
"Miluju šťastné konce. Jsou tak vzícné." Nový měsíc, kapitola 21
"Ale přesto - La tua cantante! takové mrhání!" Nový měsíc, kapitla 21
"Rozhodně mě nikdy nenapadlo, že poznám někoho, kdo Carlisle překoná ze všech věcí právě v sebeovládání, ale ty ho zahambuješ." Nový měsíc, kapitola 21
"Navíc jsem tak zvědavý, jak se vybarví Bella!" Nový měsíc, kapitola 21
" Pochybuji, jestli dva mezi bohy nebo smrtelníky kdy viděli něco tak jasně" Rozbřesk, kapitola 36
"No vida, tak teď jsme spolu! Není to baječné?" Rozbřesk, kapitola 37
Převzato z: Oficiální průvodce Stmíváním